3 kroky k řešení bojkotu (a něco o jeho příčinách)

Bojkot kojení neboli reakce dítěte na tok mléka, který dítě vnímá jako nedostatečný je velmi náročné období pro maminku i dítě. Více o tom, jak bojkot poznat, si můžete přečíst na příběhu Pavly a jejího Josífka v tomto článku. Dnes zase o tom, proč bojkot vzniká a jak ho můžeme řešit.

Příčiny

Na začátku je vždycky nedobré přisátí, příliš mělké nebo symetrické – o správném přisátí si můžete více přečíst třeba zde. Je dobré se soustředit na přisátí po celou dobu a každého kojení. Nesklouzlo dítě postupně jen na bradavku místo toho, aby bylo přisáté na dvorci? Když kojíme v šátku, není to příliš mělké přisátí?

Někdy může být příčinou příliš krátká, tuhá nebo přirostlá uzdička pod jazykem miminka, která mu znemožňuje udělat jazykem tak komplexní pohyb, jaký na kojení potřebuje.

Neslouží nám také to, když je dítě kojeno málo, tedy ne dle svých potřeb. Rizikové mohou být děti, které jsou často označovány jako “hodné” (prospí brzy celou noc, nepláčou, o kojení si moc často neříkají…).

Problematická může být také snaha o vytvoření režimu, včetně snahy prospat celou noc.

Dále to, že dítě nevyužívá kojení pro jiné funkce než k nakrmení. Zkrátka, když řešíme nejrůznější situace jiným způsobem než kojením – třeba se dítě uspí v šátku místo toho, aby usnulo u prsu. A kojení pak slouží opravdu pouze k nakrmení.

Negativní vliv má také používání dudlíku, lahvičky nebo kloboučků při kojení.

U některých žen může stát za poklesem tvorby mléka užívání léků – speiálně takto fungují antihistaminika a antikoncepce s obsahem hormonů (nejen tabletková forma).

Další příčinou může být nemoc matky, speciálně pokud je spojená s horečkou.

Za nižším tokem také může být další těhotenství matky, které velmi často tvorbu mléka tlumí (i když matka o těhotenství ještě neví).

U starších dětí také pozor na příliš rychlé podávání velkého množství jídla.

Řešení

Situace dítěte v bojkotu je někdy velmi náročná a záleží na mnoha faktorech. Jedním z nich je třeba včasnost řešení – tzn. podchytit a řešit i jen náznaky bojkotu co nejdříve, než vyeskalují do velmi vážného stavu.

Řešením není nechat dítě, aby mělo hlad, protože pak se přece nakojí. Nemusí to tak být vždy – dítě kojení stále potřebuje, ale pro nedostatečný tok (z jeho pohledu) ho sveřepě odmítá. Řešení má zjednodušeně řečeno tři kroky:

  1. Snažit se odstranit příčiny poklesu tvorby mléka. Tedy všechny ty body popsané výše. Snažit se o co nejlepší přisátí. Nabízet kojení častěji, pokud se miminko nějak přisává, nenechávat velké intervaly mezi kojeními, kojit z obou prsů, využít stlačování prsu apod. Odhodit dudlík, lahvičku nebo kojící kloboučky, vysadit hormonální antikoncepci a změnit léčbu alergie z antihistaminik např. na lokální léčbu (spreje apod.). Ošetřit uzdičku miminka a ulevit mu tak v jeho pití.
  2. Výrazně zvýšit tvorbu mléka. V tomto vám může pomoci laktační poradkyně, existují osvědčené bylinky na podporu tvorby mléka, a u mírných forem bojkotu mnohdy stačí “pouze” časté kojení z obou prsů.
  3. Zintenzivnit fyzický kontakt s miminkem – využívat co nejvíce nošení, společné spaní, kontakt kůže na kůži, společné koupání, nabízení prsu v polospánku. Vychytávat situace, ve kterých je dítě ochotné se kojit – skákat s ním na míči, kojit v šátku, ve vaně, v lehu nebo naopak vestoje. Snažit se, aby miminko mělo dostatek spánku a nebývalo přetažené. Nenutit dítě ke kojení.

V případě, že se dítě vůbec nepřisává, je potřeba mléko odebírat, tedy odstříkávat. A dítě pak krmit mimo prs nejlépe kalíškem. U starších 4 měsíců můžeme pokrýt jejich výživové potřeby podáváním kalorických jídel. Když se děti takto nasytí jídlem, jsou pak často ochotnější se kojit i při nižším toku mléka. Jak na to, vám poradí laktační poradkyně.

Klíčem řešení zkrátka je, že si dítě začne uvědomovat, že se situace postupně zlepšila. Že na prsu u mámy je dobře a bezpečně. A jeho frustrace či zklamání se postupně nahradí pozitivními zážitky z kojení.

Psychická pohoda maminek

“Někdy mám pocit, že mě Josífek odmítá jako matku. Když leží na podložce pod hrazdičkou, je spokojený, ale jakmile ho chci nakojit, začne doslova martyrium. Manžel mi říká, že se musím přestat stresovat, že svým neklidem to akorát zhoršuji. Ale jak to mám udělat?” píše maminka Pavla.

Život s “bojkotářem” může být velice náročný. Někdy stačí pořešit pár věcí a za týden nebo dva máme opět spokojené miminko. Někdy to je na delší čas, v rámci měsíců. V extrémních případech to je i 1,5 roku. Dobrá zpráva ale je, že každý bojkot jednou skončí. Jen nelze předem říct, kdy to bude.

Je skvělé, pokud se podaří situaci prostě přijmout. Nemyslím jásat nad tím, jak to teď máme, ale prostě se naučit s tím žít. To, že je to nevypočitatelné, že kojíme někdy v klidu a někdy je to náročné, že hodně nosíme a v noci vstáváme, abychom dítě navázali do šátku, že někdy houpeme hodinu na míči. Že jednu chvíli něco funguje a v druhou ta samá věc nefunguje vůbec. Neřešit, kdy to přejde a prostě žít tady a teď. A brát to jako fázi.

Opravdu to není naše chyba, nejsme horší matky a není problém v našem těle. Zkusme přijmout, že momentální tok mléka dítku prostě nestačí.

Taky bude potřeba kopec trpělivosti, velká podpora okolí, mnohdy hodně zkoušení a hledání, vystihování té nejlepší situace na kojení.

Nebojte se říct si o pomoc. Rady typu “tak se nestresuj”, “vykašli se na to”, “asi ti dává najevo, že se chce odstavit” apod. nám opravdu nepomáhají.

Laktační poradkyně vás bude ráda doprovázet, abyste zvládli projít tímto náročným obdobím. Opravdu to jednou pomine a kojení si budete užívat.

Velkou pomocí mohou být také podpůrné skupiny při kojení a možnost “vylít si srdíčko”. Ať už ty naživo nebo ty online, facebookové podpůrné skupiny při bojkotu apod. Anebo aspoň vyzkoušejte 20 tipů pro psychickou pohodu maminek.

Nezůstaňte samy.