“Mě manžel ze začátku velmi podporoval, ničím na mě netlačil, o syna se stará rád, v noci k němu sám vstával, když byl miminko. Přebaloval ho a pak mi ho podával na kojení. Doteď s ním má velmi blízký vztah, dokáže ho i uspat a celkově mě skoro ve všem zastat a přijde mu to přirozené,” říká mladá maminka Eliška.
Jinou zkušenost má Hanka: “moj muž dodnes nechape. A myslím, že ani nepochopí už. Jeho matka má vždy pravdu a nevie mi odpustiť, že som jej ich nedala kočíkovat nikdy, ani u něj neprespávaju. Podla mojho muža som “závislá na dětoch” a vsetky ostatné ženy su normálne.”
Podpora od partnera je jednou z klíčových podmínek úspěšného kojení. Pokud žena tuto podporu nemá, potřebuje o mnoho více odhodlání a mnohem silnější přesvědčení, aby kojila dlouhodobě (tzn. normální délku kojení). Více o tom píšu třeba v tomto článku.
Co ale s tím, abychom dostatečnou podporu měly? Přináším vám pět osvědčených tipů na podporu partnerství při kojení.
1. Komunikace
“U nás třeba zafungovalo, když jsem chlapovi vysvětlila, co kojení vlastně představuje a proč s malým spím v posteli – dřív totiž chtěl, abych dala malýmu lahev a netrápila se, že děti na lahvi taky přežijí atd., což mi úplně nepomáhalo,” svěřuje se Eva.
Komunikace našich potřeb a postojů je v dlouhodobě fungujícím vztahu samozřejmě nezbytná, kojení nevyjímaje. Upřímně řečená pravda někdy může bolet, ale ve výsledku nás vždycky osvobodí. Psycholog a manželský poradce Gary Chapman třeba doporučuje následující formulaci: “Možná to nevnímám správně, ale cítím to a to… Nenajdeme nějaký lepší způsob?” Velmi se vyplatí použít tzv. “Já sdělení”, jak ho formuloval zase terapeut Thomas Gordon – v tu chvíli nehodnotíme druhého, ale mluvíme o sobě, svých pocitech a tom, jak to vnímáme my.
Můžeme využít také pravidlo – na dvě ocenění jedna kritika. Ale i zde platí, že ocenění musejí být pravdivá a upřímná.
Možná má náš partner hodně chyb a podpora od něj nám chybí. I tak ale jistě najdeme mnoho toho, co je hodno ocenění. Neměli bychom brát jeho podporu jako samozřejmost. Ale oceňovat a děkovat za to, co pro rodinu dělá. Poděkujme mu někdy za to, že si vážíme jeho vydělávání pro rodinu. Za to, že nám udělal snídani, uklidil nádobí, zavolal babičce… Když mluvíme ve společnosti před druhými o svém partnerovi pozitivně, velmi to náš vztah posílí.
A když se něco nepodaří, je na místě také omluva a odpuštění. Bez toho žádný vztah nemůže delší dobu fungovat. Navíc “vyčištěný vzduch” po neshodách mezi rodiči vnímají pozitivně i děti, a to i ty malinké, které ještě nemluví.
2. Drobné laskavosti
Partnerský vztah hodně podpoří také laskavost. Mohou to být úplné maličkosti. Ale jde o to, že když se ženě narodí miminko, celá její bytost je zaplněná péčí o něj. “Můj svět se jakoby zmenšil,” popsala to Bára po narození dcery Marušky. Partner se tak někdy může cítit odstrčený na druhou kolej.
Čím jsme laskavější, tím laskavější je i náš partner k nám. Takže díky tomu, jak hezky se k partnerovi chováme, vlastně hodně získáváme i my. Neoplácí nám to? I takové pocity k partnerství někdy patří. A opět pomůže soustředit se na svůj přístup k němu, protože tím, že se k němu chováme laskavě, v nás on vzbuzuje vřelejší pocity.
Do vztahu také patří trpělivost. Což není totéž jako čekání. Hezky to formuloval výše zmíněný Gary Chapman, který napsal, že očekávat ve vztahu dokonalost není příliš rozumné. Ano, je na místě partnera požádat, aby se změnil, když upřímně formulujeme svoje pocity a potřeby. Ale když se nezmění, je naším úkolem spíše ho doplňovat než odsuzovat.
3. Táta pečuje o dítě
Ano, kojení je ještě stále doménou žen. Ale péče o dítě přece zahrnuje mnoho dalších věcí. Na prvním místě může táta pečovat o svou partnerku, když ta mu před tím upřímně řekne, co potřebuje. Nechtějme po mužích (ani po nikom jiném), aby nám četli myšlenky.
Ale táta toho může hodně obstarat i kolem dětí. Pro některé muže to zpočátku není snadné. Těhotenství a porod si neprožili tak fyzicky jako my. Ale z výzkumů víme, že i u nich se při péči o dítě vyplavuje oxytocin, a umožňuje jim tak budovat si s potomkem silný vztah.
Chování, houpání, nošení v nosítku, masáže, oblékání, přebalování, hraní si s dítětem, to vše může dělat i táta. A v dnešní době to také čím dál více mužů dělá. Moc mě zaujal také tip tatínka Honzy, který se koupe s dítětem. Když přijde večer z práce, vleze si do vany a žena mu dá jejich malou dceru do náruče. Takže dítě se vyřádí ve vodě, umyje se a manželka si odpočine. Navíc si tatínek s dcerkou buduje hezký vztah.
4. Péče o sebe
Při vší péči o dítě a budování partnerského vztahu a rodiny občas zapomínáme taky na sebe. Myslím, že na toto téma toho bylo napsáno již hodně v mnoha zdrojích, tak jen zmíním – myslet na sebe není sobecké, ale v zájmu celé rodiny je, aby maminka byla v pohodě.
Stačí drobnosti – příjemné pocity (a opět je tu vyplavování oxytocinu) zajistí třeba dlouhá sprcha. Pomůže se doma hezky upravit a obléct, i když nečekáme žádnou návštěvu. Skvělé je také vychutnat si dobré jídlo. Anebo si občas vzpomenout i na drobnosti jako protáhnout si záda nebo si uvědomit a prohloubit (zklidnit) svůj dech.
Více tipů pro spokojenost mámy jsem shrnula v tomto článku.
5. Rovnováha v partnerské a rodičovské roli
Dítě je pro nás důležité, to je naprosto jasné. Ale muže jsme si vybrali a chceme s ním strávit celý život. Proto je potřeba pečovat i o tento vztah cíleně. Není potřeba si vybírat dítě nebo partner. Jde o to najít způsob, jak mít v obou tak důležitých vztazích rovnováhu. K tomu nám může pomoci třeba zavedení manželského / partnerského večera.
Jednou týdně si domluvíme společný večer. Bude to pravidelně, třeba každé úterý, oba to budeme mít zapsané v kalendáři a počítat s tím. Na ten večer si nenaplánujeme nic jiného. Když jsou děti starší nebo je to zkrátka možné, můžeme je dát i hlídat. U malých dětí stačí být doma. A pak naplnit večer něčím, co bude budovat náš vztah.
Partneři to dělají různě. Někdy mají pravidelně společný koníček, kterému se věnují, třeba hrají stolní hry. Jindy program střídají – někdy si povídají, jindy spolu uvaří dobré jídlo, vzájemně se namasírují, prohlédnou společné fotky nebo si nahlas čtou. Případně může být fajn, když se střídají – jeden týden vymyslí program žena a druhý týden muž. Pokud máme starší děti, je těch možností ještě více – procházka na hezké místo, večeře v restauraci, divadlo nebo sport.
Společný večer může být také pravidelnou příležitostí, kdy si promluvit o vzájemném vztahu. Jak se v něm kdo z nás cítí a co potřebuje. Někteří partneři používají tři stejné otázky každý týden, někteří se jen nad tímto tématem zastaví.
Partnerský vztah také prohloubí fyzické projevy a nemusí jít vždy jen o sex. Třeba spaní vedle sebe, kdy se v noci dotýkáme jeden druhého, může být velmi posilující. Proto někteří rodiče doporučují, aby dítě ve společné posteli spalo na kraji vedle maminky a ne uprostřed mezi rodiči.
Při procházce s dítětem můžeme vzít dítě do nosítka a s partnerem se držet za ruce. Když se partner vrací z práce, můžeme přerušit to, co děláme, jít ho přivítat a dát mu pusu. Když sedíme u jídla, můžeme se pod stolem dotýkat koleny. A tak dále, fantazii se meze nekladou.
A na závěr poslední tip – zeptejte se partnera, co chce on. Protože i tady platí, že vzájemná upřímná komunikace je základ. A je možné, že náš partner není zvyklý o svých potřebách mluvit, případně ani neví, že nás to zajímá. Už samo projevení zájmu o jeho potřeby je velmi důležité, i kdybychom se hned nic nového nedozvěděli.
Možná se dozvíme, že i muž potřebuje nějaký čas jen pro sebe, a to může být důležité sdělení.
Cítíte se stále sama? Chcete od ostatních žen slyšet, jak to zvládají ve vztahu ony? Přijďte na setkání podpůrné skupiny a popovídejme si o tom společně.