Sérii článků o kojení dětí v různém věku uzavírají ti nejstarší. Pokud si chcete přečíst předchozí články, koukněte sem:
Dnes se podíváme, jak vypadá kojení “velkých” dětí, protože to je něco, co si mnoho žen (a mužů už vůbec ne) neumí představit. Zkrátka to až tak často nevídáme.
Dítě v tomto věku již dávno úplně normálně jí běžnou rodinnou stravu. Kojení na to nemá žádný vliv. Je pravděpodobné, že chodí také do školky stejně jako jeho vrstevníci. Případně že maminka nastoupila na nějaký úvazek do práce. Ani v tom kojení nepředstavuje žádný problém.
Takhle velké dítě je také pravděpodobně schopné být i delší čas bez mámy, dokáže být třeba celé dny u babičky a vydrží i více dnů a nocí bez kojení. Pokud ho kojíme dle jeho potřeb, začne postupně kojení ubývat. A pak si na něj třeba dny i celé týdny vůbec nevzpomene.
U tříleťáků jsem psala o tom, že se s nimi dá domluvit, tady to platí ještě více (“Dovařím oběd a pak ti dám mlíčko, jo?”). Ne vždy budou děti nadšené, ale je důležité a potřebné komunikovat i svoje potřeby. A pak se společně domluvit, jak to uděláme, aby to vyhovovalo nám oběma. Pokud z toho plynou nějaké projevy emocí, nic se neděje, prostě je přijmeme a pomůžeme dítěti, aby je zpracovalo.
Dítě starší tří let si už často řekne i o jiný způsob řešení nějakého problému, ačkoli dříve by se v podobné situaci chtělo nakojit (“Teď chci pochovat od tatínka.”). A poslední důležitá poznámka: Často si máma ani dítě nevzpomenou, kdy se naposledy kojili – kojení neurčuje jejich čas ani plánování. Prostě ho v tuto dobu obvykle ani nijak neřeší.
Pokud spějí k přirozenému samoodstavu, ten nastane nejčastěji v tomto věku (v průměru 3 – 5 let). Více o něm v samostatném článku.