“Spaní mimča s námi v posteli je ta nejsuprovější věc! Já si to teda hrozně užívám a manžel kolikrát taky říká, jak je to super, že se dcera třeba v noci otočila a chytila ho za prst. A taky už jsem slyšela, jak jsme si ji rozmazlili apod. A co budem dělat, až bude druhé? No co, přirazíme k manželské posteli ještě jednu normální postel a budem spát všichni čtyři,” vypráví 29letá Magda v internetové diskusi.
Jinak to vidí 32letá Adéla: “Já malou dávala od narození jedině do postýlky, už kvůli tomu, že v postýlce ležela rovně, na matraci z kokosového vlákna. Ráda bych se s ní tulila v posteli, ale v postýlce to je pro ni lepší, hlavně kvůli zádíčkům. A taky bych se i bála, že do ní nějak bouchnu, ve spánku člověk nikdy neví.”
Vděčné a trochu výbušné téma pro mnohé rodičovské diskuse. Názory i zkušenosti jsou různé a kdo žádné neslyšel, nechť si najde jakoukoli internetovou diskusi nebo nadhodí téma ve skupince rodičů třeba na hřišti. Někteří budou společné spaní vychvalovat do nebes, jiní ho budou považovat za nebezpečné nebo prostě jejich rodině nevyhovující.
Asi nepřekvapí, že jako laktační poradkyně nemůžu jinak, než společné spaní velmi doporučit. Ale pojďme se na toto téma podívat ve světle výzkumů.
Světový odborník na společné spaní dětí s rodiči James J. McKenna, Ph.D. se tématu věnuje dlouhodobě. Níže přikládám odkaz na jeho článek. Píše se v něm např. to, že v Americe, kde je poměrně rozsáhlá kampaň proti společnému spaní s dětmi v jedné posteli, přesto většina rodičů se svými dětmi lůžko sdílí (v přesných číslech se výzkumy neshodují, patrně i proto, že přiznat se ke společnému spaní s dětmi je v USA stigmatizující). A i když občas proběhne médii zpráva, že dítě během společného spaní s rodiči zemřelo, neznamená to, že je společné spaní nebezpečné. Doktor McKenna upozorňuje, že je třeba se dívat na příčinu smrti. “Je to podobné jako bychom řekli, že když dítě zemře proto, že jeho rodič řídil opilý a vezl dítě nepřipoutané v autosedačce, je nebezpečné, aby někdo řídil s dětmi v autě, protože přeprava dětí autem je zjevně smrtelná.” Existují proto bezpečnostní doporučení, kterých je důležité se při společném spánku držet.
Co dále říkají na toto téma výzkumy? Syndrom náhlého úmrtí kojence (SIDS) může postihnout jakékoli dítě, ale dítě, které sdílí svou postel s rodiči, má mnohem nižší pravděpodobnost, že se tak stane. V Japonsku je společné spaní a kojení normou a výskyt syndromu náhlého úmrtí kojenců je tam nejnižší na světě.
Kojení, lepší spánek, fyziologické funkce, imunita i psychika
Společné spaní matky a dítěte podporuje kojení. Je obecně známo, že nejvíce mléka se matce tvoří v noci. A aby se tvořilo mléka dost, je dobré, když se dítě může dle svých potřeb dobře nakojit.
Britská profesorka Helen L. Ball se svým týmem popisuje také další závěry výzkumů: Děti, které spí se svými matkami v posteli, jsou kojeny častěji (během jedné noci dvoj až trojnásobně více) a v součtu více měsíců, než děti, které spí odděleně od svých matek. Tyto děti také spí delší čas v noci v lehčím spánku, což je výhodnější pro rozvoj mozku a pro rychlé řešení spánkové apnoe (krátké zástavy dechu), při které se děti mnohem pravděpodobněji napojí zpátky na matčin dech. Přestože se jejich kojící matky často budí kvůli krmení, jsou vzhůru po kratší dobu a rychleji usínají. Dosahují tak delší doby spánku než matky, které s dětmi lůžko nesdílejí. Ve výzkumech to vychází někde mezi 20 a 40 minutami denně.
Společné spaní je pro kojící matku také pohodlné. Nemusí vstávat z postele, vytahovat dítě z jeho postýlky a po nakojení ho opět ukládat. Ušetří si tak manipulaci, při které se ona i dítě více probudí a trvá jim delší dobu, než opět usnou. Z výzkumů víme, že ženy, které spí s miminkem a kojí, označují svůj spánek za dobrý nebo velmi dobrý v 85%. Zatímco ženy, které s dětmi nespí a kojí, jsou se svým spánkem spokojené jen v 65%.
Čím je to dáno? Dr. McKenna třeba zkoumal ve své spánkové laboratoři, jak matky a děti reagují. Měřil jim signály mozkových vln pomocí EEG, snímal jejich oční pohyby, měřil svalový tonus, pozoroval je po celou noc infračervenou kamerou. Měřil také množství vzduchu, které jim procházelo nosem, a srdeční tep. Zajímavé zjištění bylo, že ženy přizpůsobily své spánkové cykly dětem, jinými slovy, byly v hlubokém spánku, pokud jejich děti byly v hlubokém spánku, a naopak v lehkém, pokud jejich děti byly v lehkém. Maminka spící vedle svého dítěte tedy nemůže být vytržena z úplně hlubokého spánku narozdíl od té, jejíž dítě spí odděleně.
Maminka, která spí vedle svého dítěte, také snáze zachytí zájem miminka o kojení. Když reaguje ihned, dítě se začne kojit v polospánku a obvykle opět brzy usne. V takovém stavu se většinou kojí vydatně, ochotně a dobře se přisává.
Dr. McKenna popisuje neurologické reakce na matčinu vůni, pohyby a doteky během spánku: “Ty redukují dětský pláč a zároveň pozitivně regulují dětské dýchání, tělesnou teplotu, vstřebávání kalorií, hladiny stresových hormonů, imunitní stav a okysličení.” Nesmírně zajímavé jsou pak výsledky výzkumů týkajících se právě doteků. Matky, které spaly se svými dětmi, vykazovaly 5x více ochranného chování vůči svým dětem, než matky spící odděleně. Jinými slovy, se dětí mnohem více dotýkaly, líbaly je, upravovaly jim polohu, hladily je, upravovaly jim přikrývku a tišily je. Jak ukázalo měření EEG, často si toho ani nebyly vědomy (protože spaly), ale prostě natáhly ruku a instinktivně se s miminkem mazlily.
Tělesná blízkost matky / rodičů a dítěte je důležitá také pro psychický rozvoj. Hladinu stresového hormonu kortizolu mají tyto děti podle výzkumů Dr. Nilse Bergmanna třikrát nižší. A naopak hormon lásky a vztahu oxytocin byl u dětí naměřen ve vyšší míře.
Jak píše antropoložka Meredith F. Small ve své knize Naše děti, naše světy: “Děti jsou během společného spánku neustále pod dohledem. Od osoby, která o ně pečuje, jsou vzdáleny jen o vlásek, o šepot, o ťuknutí, o molekulu oxidu uhličitého. Miminka, která spí o samotě, tuto intimitu nikdy nezažijí, i když k nim maminka vstává na kojení, když se hlásí pláčem, a nosí je, když fňukají.”
A teď do praxe
Jak ale na společné spaní prakticky? Jak kojit vleže, abychom si neodrovnali záda a všichni se vyspali? Co je normální v chování kojeného dítěte a co už ne? S tím vším vám může pomoci laktační poradkyně.
O bezpečnostních zásadách společného spaní s dětmi v jedné posteli píšu v tomto článku.
Nejčastější otázky rodičů, kteří se společným spaním chtějí začít, jsem se snažila shrnout v tomto článku.
.
Pokud vás zajímá víc, přečtěte si třeba tyto články (v angličtině):
- Cosleeping and Biological Imperatives: Why Human Babies Do Not and Sould Not Sleep Alone
- Bedsharing and Breastfeeding: The Academy of Breastfeeding
Nebo si poslechněte pořad na Rádiu Wave, ve kterém mluví moje kolegyně Tereza Mynářová.
(Překlad citací z anglických článků – vlastní.)