„Od narození trápí syna koliky – bolí ho bříško, je nafouklý, prdí, kroutí se a budí se s pláčem. Už jsem vyloučila ze své stravy opravdu všechno a nevím, jak dál. Zkoušeli jsme také různé kapičky, které nám doporučila doktorka. Ale nic nepomohlo. Poradíte, co s kolikami?“ ptá se maminka Zuzana.
Koliku definují pediatři jako stav, kdy jinak zdravý novorozenec pláče více než 3 hodiny denně, alespoň 3 dni v týdnu po dobu alespoň 3 týdnů. Typicky takové stavy přicházejí odpoledne / navečer a dosud se neví, co je způsobuje. Postihuje přibližně 10 % až 40 % kojenců na celém světě a vrcholí kolem šesti týdnů věku, přičemž symptomy odezní do tří až šesti měsíců věku. Výskyt je stejný mezi pohlavími a neexistuje žádná korelace s typem krmení (prs vs. láhev), gestačním věkem nebo socioekonomickým statusem. Doktor Jeremy D. Johnson se svým týmem zkoumal léčbu kojenecké koliky a zjistil, že kapičky a léky běžně podávané na koliku nefungují.
Co tedy za kojeneckými kolikami je? Je-li miminko zdravé, dobře přibírá a dobře se kojí, je časté prdění normální. Stejně jako jiné zvuky z bříška („škrundání“ apod.). Jde o normální trávicí procesy. Když se dítě začne kojit, potrava ve střevech se mu posunuje, střeva se hýbají a miminko často přeruší kojení, aby se vyčůralo nebo vykakalo. Může mu pomoci, pokud ho rodiče vysvlečou z plenky nebo chytí do klubíčka. Tomuto ději se říká gastrokolický reflex a jde o naprosto normální věc. Rodiče si kroucení miminka vysvětlují bolestmi a trávicími problémy, ale tak to být vůbec nemusí.
Někdy je ale kojenecká kolika připisována i jiným stavům. Možná totiž miminko ve skutečnosti nebolí bříško, ale řeší něco jiného. Nejčastěji to je:
1) Miminko je již unavené, chce usnout a potřebuje při usínání pomoc.
2) Miminko mělo již za celý den příliš mnoho podnětů a nedokáže se samo upokojit. Potřebuje, aby ho někdo ponosil a pomohl mu usnout.
3) Miminko chce být s někým v blízkém kontaktu (ideální je nosit ho v takové situaci v šátku či nosítku) a není spokojeno, když je položeno – i když si s ním někdo povídá/baví ho/cvičí mu nožičkami. Miminka potřebují být v náruči rodičů, a když tam nejsou, mohou být nespokojená.
4) Miminko se může chtít kojit navzdory tomu, že před chvilkou pilo. Klidně jej přiložte zpět na prs. Možná potřebuje kojení k tomu, aby mohlo usnout.
5) Miminko vyjadřuje svou potřebu vylučovat a může mu pomoci, když ho rozbalíme. Mnohá miminka ráda čůrají/kakají, když jsou rozbalená. A tehdy často zmizí problémy s kopáním a nespokojeností.
Zajímavý výzkum na toto téma dělala fyzioterapeutka Veronika Mihalská. Dospěla k tomu, že běžně popisované koliky jsou ve skutečnosti nepochopením potřeb novorozence a jsou kombinací přetažení nervové soustavy miminka, nedobrého managementu spánku, malého množství fyzického kontaktu s matkou, problematického kojení a neporozumění signálům, kdy dítě dává najevo potřebu vylučovat. Ve svém výzkumu na vzorku 303 dětí dokázala velmi jednoznačný pozitivní vliv nošení na kojenecké koliky. Polovina nošených dětí na koliky nikdy netrpěla. A téměř 80% dětí, u kterých se kolika projevila, zaznamenalo výrazné zlepšení až úplné vymizení takových stavů díky tomu, že začalo být nošeno.
Tuto hypotézu podporují i práce dalších vědců, kteří zkoumali výskyt kojeneckých kolik ve světě. Např. Jean Liedloff ve své slavné knize Koncept kontinua píše, že kojenecké koliky se téměř nevyskytují ve společenstvích, které své děti vychovávají hodně kontaktně.
Co jsou tedy možná řešení kolik?
1) Zlepšit kojení v osobním kontaktu s laktační poradkyní.
2) Zlepšit spánek a usínání miminka a pomoci miminku, aby usnulo. Pomoci mu s denním spánkem tak, aby večer nebylo nevyspané a přetažené.
3) Najít způsoby, jak miminko utišit – nošením, kontaktem kůže na kůži, houpáním na míči apod.
4) Uchránit miminko přílišného množství podnětů, aby večer nebylo předrážděné.
5) Pomoci miminku vylučovat – rozbalit ho, případně podržet v klubíčku.