“Kojím svého synka velmi často,” svěřuje se 32letá Blanka. “Nejen jako výživu, ale i jako uklidňování, když si třeba ublíží, je nejistý apod. Teď mě ale nahlodala mamka – že se jen snažím odvést synovu pozornost a že tím potlačuji jeho potřebu plakat. Jak to tedy je? A ještě jeden dotaz – když se snažím syna uklidňovat kojením, nebude pak v dospělosti zajídat problémy jídlem?”
Obavy, které vyslovila Blančina maminka, má mnoho rodičů. Vycházejí z představy, že kojení je potrava, tedy dávka mléka. Ale mezi kojením a jídlem je zásadní rozdíl.
Kojení je mnohem více než mateřské mléko. Více o tom si můžete přečíst např. v tomto článku. Kojení má také uklidňující funkci, samotné sání ulevuje od bolesti (i proto se třeba někdy děti kojí “nasucho”), snižuje hladinu stresových hormonů, uspává. To vše se děje v kontaktu s maminkou – nejbližší osobou. Jde tedy o vztah, o péči, o fyzický kontakt, o působení oxytocinu, proto je normální, že se dítě ve stresu obrací na matku, aby se mohlo nakojit. Tato reakce je fyziologická a biologicky podmíněná.
Kojení je v tu chvíli péče, nikoli způsob krmení.
U kojení navíc existují mechanismy a v mateřském mléce jsou látky, které signalizují sytost a regulují množství vypitého mléka. Kojení je mj. i jeden z faktorů prevence obezity. Tedy určitě nehrozí, že by bylo dítě kvůli častému kojení v dětství v dospělosti obézní nebo “zajídalo problémy jídlem”. Naopak, podle studií mají nekojené děti vyšší riziko obezity i toho, že budou problémy řešit pomocí jídla.
Pokud dítěti nabídneme na uklidnění prso, děláme pro něj to nejlepší. Jak bude dítě růst a vyvíjet se, bude se učit řešit problémy, stres a bolest i jinak. Bude chtít třeba pochovat, pomazlit, pofoukat bolístku, nechat si od mámy zazpívat nebo později si s maminkou “jen” popovídat. A pokud se dítě nebude chtít kojit, opravdu ho k tomu nedonutíme. Proto dítě, které se ochotně přisaje, kojení potřebovalo.